Naše historie

Naše historie sahá až do roku 2013, kdy jsme si v červenci pořídili husky potkaní slečnu, Angie. Bohužel, v té době nezkušená, nevědomá, jsem si pořídila samičku, ale jen jednu. Což bylo ovšem zkázou číslo 1. Samici jsem brávala všude, k tetám, na výlety, vždy jsem byla u ní, ale nevěděla jsem, že jí schází potkaní společnost. Po nějakém tom měsíci, se chov jedince samozřejmě ozval.. Začala být agresivní, kousala a stále se s námi jen prala. To jsem však již pořídila samce, který se spojil s Angie a vzniklo z toho 13 malých uzlíčků. Angie se samozřejmě ihned nechala slečna a sameček se dočkal kamaráda, syna, do svého doupátka. A tak to vlastně začalo. Pak k nám přišli na začátk roku 2014 Bambi a Jumbo, odkud máme našeho mazlivého Coffíka. Z tohoto vrhu byla však i Hedvička, která i přes svoji těžkou nemoc, nesoucí genetickou mutaci, zemřela v úctyhodném věku (6 měsíců a 2 dny). Nebyla jí dávána veliká šance na přežití. Poté jsme si pořídili Princeznu Majdičku, kdy po spojení Coffíka a Majdy vznikl vrh o počtu 13 fazolek a z tohoto vrhu u nás zůstaly Hedvička II. a Jingles. Jingles se bohužel od listopadu potýká s nádorem mléčné žlázy. I přes tuto nemoc je velmi čilá, aktivní a má velkou chuť do života.

Měsíc po narození tohoto vrhu k nám přicestoval Lukášek, jež už je bohužel v piškotkovém nebíčku. V lednu 2015 se k nám dostali dva myšáci z Chovatelské stanice Adarats. Siamka, černooká siamská s ruskými znaky a Lipánek z Lipanské (vychováván CHS Adarats), slepý, postárlý fuzzík, milující teplo Lukáškova kožíšku. S Lukáškem byli nerozlučnými kamarády. Oba dva jsou již v Piškotkovém nebi. Chovu laboratorních potkanů se věnuji doteď, nyní čítáme 9 zlobidýlek a jsem ráda, že je u nás tak živo. I když to není všemohoucí počet, není to však ani málo. Když si však domyslíme, kolik zlého se u nás událo za posledních 400 dní, tak pevně věříme, že se nás tato smůla pustila a že bude vše již jen v dobrém.